Krátké zamyšlení nad praxí na Statku Mitrov, kterou jsem absolvoval ke kurzu pro výkon obecných zemědělských činností.
Hlavní věc, na kterou jsem se těšil v roce 2023 byla právě praxe v zemědělství. V rámci kurzu jsem musel absolvovat min. 105 hodin v nějakém podniku s zemědělskou výrobou. Jít do „JZD“ bylo pro mne od začátku nepředstavitelné. Chtěl jsem někam, kde věci dělají s přidanou hodnotou.
Pro mne to byla forma dovolené, kdy od sedavé práce od počítače jsem chtěl jít na čerstvý vzduch a změnit prostředí. Zároveň jsem chtěl na vlastní kůži zažít práci se zvířaty, tak jak si myslím, že by se to mělo dělat.
Činnost Statku Mitrov jsem měl již delší dobu v povědomí a byli jednou z inspirací, proč jsem se vydal na cestu zemědělství. Tímto ještě dodatečně děkuji Karlu Kalnému, že mi umožnil u nich být a nakouknout do jejich „kuchyně“.
Náplň práce
Na Mitrově se věnují hlavně chovu masného skotu Aberdeen Angus na pastvinách systémem rotační pastvy a jsou jedni z průkopníků tohoto manažmentu pastvin u nás v ČR. Celá farma je ekologická, takže i jejich chov prasat se děje venku, kdy vepři mají svůj výběh a dostávají krom šrotu také pravidelně trávu. Dalším zaměřením je chov brojlerů na pastvinách v mobilních ohrádkách, které se denně posouvají.
Na starost mne dostal Boban, s kterým jsme řešili práce kolem těchto chovů. Krmení prasat bylo časově málo náročné, doplnění šrotu, vody a případná údržba ohradníků zabírala minimum času. Jelikož jsem praxi absolvoval v říjnu a listopadu, starostlivost o brojlery už jsem nezažil.
Největší část jsem strávil na pastvinách u krav. Každodenní bourání a stavění mobilních ohradníků, stěhování napáječek a vody k ní, a hlavně přehánění stád na nové úseky pastvin. Do toho stavění manipulační ohrady při odběru krve krav a oddělování telat od matek.
Do toho každodenní sběr vajíček, doplňování žrádla pro slepice a husy. Občasné doplňkové věci jako sběr jablek pro prasata.
Šťastné a rozverné krávy
Když člověk sleduje něco z povzdálí, jako pozorovatel na sociálních sítích, tak z toho má nějaký pocit. Zažít si to na místě samém, tomu dává jiný rozměr. Navíc, když přiloží ruku k dílu a vidí, co všechno je za finálním produktem je to úžasný pocit.
Praxe mi potvrdila, že takto chované zvířata mají to nejlepší, co jim příroda nabízí a bylo skvělé vidět, jakou mají radost z přesunu na novou, čerstvou pastvinu a jsou doslova šťastné. Zároveň to není pro personál vždy taková idylka, jak se může z povzdálí zdát. Ne všechny krávy, hlavně telata, dělají při přesunu pokaždé to, co se o nich očekává a častokrát se najde nějaké „dobrák“, jenž si postaví hlavu a rozhodne se jít proti davu.
To pak přináší nervy a stres pro obě strany, ale to už patří k tomu a vždy se najde společná cesta, i když někdy to není úplně hned. Když vám takto v pátek na konec dne uteče těle zpátky do pastviny, nemáte z toho úplně radost 🙂
Jediná cesta
Toto je jediná cesta, jak se k zemědělství postavit – hlavně toto mi dala praxe na Statku Mitrov. Nedokáží si představit, že chovám býka zavřeného ve chlévu, tak jak to dělal můj děda a nebo celoročně na jedné pastvině, tak jak praktikují jiní. Kráva a ekosystém si zaslouží mít čerstvou trávu každý den.
Má to jeden háček a to je dostupnost polí. Nemám stovky hektarů, pronajatých natož vlastních, kde by se podobný chov dal takto realizovat. A proto přede mnou stojí velká výzva, jak postupně začít tvořit ekonomicky smysluplný systém, který bude umožňovat postupné investice do růstu.
Velkým faktorem budou do budoucna majitelé půdy. Začnou se zajímat o to, jestli se jejich pachtýř chová k půdě způsobem, že postupně zlepšuje její kvalitu a nebo ji jen žďíme tak, že bez větších dávek umělých hnojiv nebude schopna nic vyprodukovat?! Ale o tom zase jindy.